Metody oceňování

Pro účely oceňování se běžně zvažují a používají tyto oceňovací postupy:

Přístup založený na ocenění aktiv (nákladová metoda, substanční metoda, majetková metoda) 

   je oceňovací postup, který používá koncept reprodukce jako indikátoru tržní hodnoty. Přístup je založen na principu substituce. Investor nezaplatí za dané aktivum více než částku nezbytnou k reprodukci aktiv. Nová reprodukční hodnota proto představuje nejvyšší částku, kterou by investor za aktiva zaplatil. Pokud aktiva, která jsou předmětem ocenění, poskytují nižší užitek než aktiva nová, je hodnota těchto aktiv nižší než nová reprodukční hodnota. Odhadovaná reprodukční hodnota je pak upravena odečtením ztráty hodnoty vzhledem k fyzickému opotřebení, funkčnímu nebo ekonomickému zastarávání.

Výnosový přístup 

   je založen na principu očekávání. Tento přístup zjišťuje hodnotu věci na základě budoucích výnosů, které bude daná nemovitá věc generovat po dobu své životnosti. Nejvíce používanou metodou v rámci tohoto přístupu je metoda diskontovaných budoucích výnosů z pronájmu nemovité věci. Hodnota je dána velikostí kapitálu, který při uložení na danou úrokovou míru, míru kapitalizace, by v budoucnu umožňoval vyplatit takové částky, které by byly rovny výnosům, jež by přinášela nemovitá věc.

Přístup založený na tržním srovnání

je oceňovací postup, při němž je hodnota odhadována na základě tržních cen nedávných transakcí a kupních cen srovnatelných nemovitých věcí, pokud jsou dostupné ke dni ocenění. Porovnání tedy vychází ze základního logického přístupu, který říká, že pokud oceňujeme obdobný či podobný majetek jako je oceňovaný a jeho ceny bylo dosaženo za srovnatelných podmínek, pak by měla být porovnávací hodnota na úrovni ceny vzorku. Pokud se liší samy nemovitosti či podmínky prodeje, musí to být vhodným způsobem zohledněno.